Hirohito a 2. Světová válka

Hirohito se narodil 29.4.1901. Jako všichni budoucí japonští císaři byl vychováván v císařském paláci v izolaci od rodičů a reálného světa. Odmalička byl trochu nemotorný (např. jeho bratr o něm prohlásil, že: „Když Hirohito upadne, neumí vstát“). Hirohito byl vychováván k tomu, aby byl císařem podle vzoru svého dědečka. Jeho dědeček byl Meidži Mocuhito. Velmi silný a mocný císař.

Meidži Mocuhito – (3.11.1852 – 30.7.1912) vládl od roku 1867; období jeho vlády se označuje jako období Meidži (éra osvícené vlády) – v tomto období v Japonsku dochází k prudké modernizaci za podpory západních mocností;

               Meidži Mocuhito

1878 – vyhláška Haitorei, která zakazovala nošení mečů na veřejnosti + zrušení třídy samurajů; Samurajům byl vyplácen důchod, ovšem příliš nízký, než na co byli samurajové zvyklí. Museli prodávat rodinná sídla a velmi zchudli. V roce 1877 se samurajové vzbouřili. Vzpoura byla potlačena hlavně díky vybavenosti císařské armády střelnými zbraněmi. Snad stojí za zmínku samuraj Takamori Saigó, který vedl poslední samurajskou bitvu, bitvu o Širojamu (24.9.1877), a dříve spoluutvářel revoluci Meidži. Po vybití všech zbývajících samurajů na bitevním poli spáchal seppuku. Pro potomky samurajů se v Japonsku vžilo označení „šizoku“.

Hirohito nastoupil na trůn roku 1928. V Japonsku byla velmi důležitá hierarchie. Císař byl na prvním místě. Už ve školách se děti učili posvátné úctě k císaři. Všichni Japonci byli císařovi pokorné děti, byl to vyvolený národ a ostatní asiaté byli někde hodně ve spodu. Číňané byli dokonce níže, než prasata. Tak se to učilo.

18.9.1931 nechali Japonci v severní Číně, v oblasti, kterou Japonci ovládali (Mandžusko), vybuchnout bombu. Japonci z toho obvinili čínské bandity a pod touto záminkou vpadli do Číny.

V roce 1937 byl japonský nacionalismus na vrcholu a japonská armáda napadla Čínu. Tedy jak bylo uvedeno, Japonci věřili, že jsou nadřazená rasa. Krom toho v té době byla světová recese a válka by znamenala povzbuzení spotřeby a kolonizace nového území by přinesla nové pracovní příležitosti. Japonské obyvatelstvo tedy celkem rádo slyšelo o postupu japonských vojsk.

                                  japonská invaze do Číny

Japonští vojáci byli naprosto oddaní císaři a neštítili se ničeho. Nakládali s Číňany bez jakýchkoli zábran, spíše jako s věcmi, než s něčím živým. Například jim bylo řečeno, že je škoda zabít Číňana puškou nebo mečem, a tak je Japonci ubíjeli kameny. Japonci v Číně vybily mnoho miliónů Číňanů.

V roce 1940 zakázal prezident USA, Franklin Delano Roosevelt (ve funkci 1933 – 1945), vyvážet železnou rudu do Japonska. Potom roku 1941 odmítl japonský požadavek na zisk území „Velké východoasijské sféry společného rozkvětu“ (země ve východní Asii kolonizované US), načež Japonsko 27.9.1940 reagovalo vstupem do Paktu tří. V červenci 1941 Japonci obsadili Francouzskou Indočínu a 28.7.1941 uvalil Roosevelt na Japonsko embargo. Zmrazil japonské účty v amerických bankách, uzavřel americké přístavy pro japonské lodě a USA spolu s UK a Nizozemím přerušili dodávky ropy pro Japonsko.

            Franklin Delano Roosevelt 

                    Fumimaro Konoe

                         Hideki Tódžó

17.12.1941 odstoupil z funkce periméra Fumimaro Konoe, který se snažil vyhnout válce a místo něj nastoupil Hideki Tódžó (Tojo), také znám pod přezdívkou „Břitva“, který byl naprosto oddaný císaři.

7.12.1941 byl zahájen japonský útok na americkou námořní základnu v Pacifiku, Pearl Harbor. Útok byl veden v neděli ráno, tedy v době, kdy byli vojáci na bohoslužbě. Útok byl úspěšný.

V následujících měsících Japonsko postoupilo téměř až k Austrálii a do Barmy. Od roku 1943 začali Spojenci úspěšně dobývat tichomořské ostrovy a v červenci 1944 ztratilo Japonsko nadvládu v celém Pacifiku. (Během bitvy o záliv Leyte v říjnu 1944, byly poprvé použity sebevražedné letouny označované jako kamikaze (původní význam: božský vítr – jméno pro tajfun, který ve 13. století znemožnil Mongolům invazi do Japonska).

1.4.1945 – 21.6.1945 probíhaly boje o Okinawu s konečným vítězstvím Spojenců. Při těchto bojích zemřelo na 230000 Japonců.

Japonská vláda upřednostňovala sebevraždu před zajetím a to v Japonsku vedlo k páchání hromadných vražd a sebevražd.

V březnu 1945 zaútočily americké bombardéry na japonská města. 6.8. 1945 svrhli Američané atomovou bombu na Hirošimu.

8.8. 1945 vyhlásilo SSSR Japonsku válku.

 A 9.8.1945 byla svržena atomová bomba na Nagasaki.

15.8.1945 (jiný zdroj uvádí 14.8.) Japonsko kapitulovalo. 2.9.1945 byly podepsány kapitulační dokumenty. Na vládní příkaz bylo spáleno mnoho dokumentů svědčících o rozhodnutích a odpovědnosti.  

30.8.1945 zahájil Generál MacArthur 7 let okupace Japonska.

                          Generál MacArthur

                         MacArthur s Hirohitem

Celkem na 28 osob byl vydán zatykač. Mezi nimi i Tódžó, Konoe a Hirohito. MacArthur ale přikázal Hirohita ze seznamu vyjmout, protože se obával nepokojů v Japonsku. Využil metodu nepřímé vlády, která spočívala v tom, že americké okupační síly vládly prostřednictvím japonské vlády. MacArthur se rozhodl zachovat císaře i přes příkazy o zrušení institutu císaře, protože věřil, že tak půjde okupace hladčeji a to mu pomůže při kandidatuře na prezidenta USA, a také věřil, že tím zamezí komunistickému povstání v Japonsku.

MacArthur měl za úkol zdemokratizovat Japonsko. Několikrát požádal japonské byrokraty o návrh nové ústavy, ti ale pokaždé předložili návrh totožný s ústavou z období Meidži a ta samozřejmě demokratická nebyla. Nakonec ústavu pro Japonsko vypracoval MacArthurův štáb.

Hirohitovy ministři obviněni z válečných zločinů spáchali sebevraždu. Například Konoe se otrávil a Tódžó se střelil do hrudi, ale jeden americký voják mu daroval krev a tak Tódža udrželi na živu pro soudní proces. Byla vyvinuta velká snaha zbavit Hirohita viny za válku. Veškerou odpovědnost na sebe převzali Tódžó a Šimada. Taková zajímavost: Tódžó se při křížovém výslechu přeřekl. Tvrdil soudu, že se nikdy v jeho životě nestalo, aby neuposlechl přání císaře (Vždy na to byl patřičně hrdý). On ale potřeboval soud přesvědčit o tom, že začal válku, kterou si Hirohito nepřál :). Později vysvětlil, že jen jedinkrát ve svém životě neuposlechl císaře a to právě tehdy, když se rozhodl začít válku.

1.1.1946 se Hirohito veřejně zřekl svého postavení boha. V listopadu téhož roku byla přijata nová Japonská ústava, která prohlašovala císaře za symbol státu.

Koncem roku 1948 bylo popraveno 6 japonských válečných zločinců včetně Tódža. Ten byl se smrtí smířený. Jako jediný si nepředvolal žádného svědka na svou obhajobu. Hirohito zemřel 7.1.1989. I po jeho smrti bylo v Japonsku téma jeho odpovědnosti za válku tabu.

zdroj: dokumentární film Císař Hirohito; wikipedie a různé blogy