Prehistorie

Čína je jediná starověká civilizace, která přežila až do dnešní doby. Vzkvétala v rozlehlé oblasti plochých říčních údolí, zejména Žluté řeky (Huang He) a Dlouhé řeky (Jang-c‘) ve střední Číně. Toto geografické prostředí poskytovalo vše, co středověká civilizace potřebovala. Od mladší doby kamenné se zde číňané živili hlavně obilninami (v údolí Žluté řeky prosem a později pšenicí a kukuřicí; v údolí Dlouhé řeky a dál na jihu rýží) a zeleninou. Maso konzumovali drůbeží, vepřové a rybí. Mléčné výrobky vůbec nejedli a skopové a hovězí maso jedli jen zřídka.

Nejranější předchůdce člověka v Číně byl Homo erectus (známý jako člověk z Jüan-mou) asi před 1,7 miliony lety. O něco později, asi před 250 – 400 tisíci lety, přišel Homo erectus pekinensis (pekingský člověk). Pekingský člověk už zřejmě uměl používat oheň. Nálezy zvířecích kostí a semen z 20. let 20. století v jeskyni v Čou-kchou-tienu dokazují, že to byl typický lovec a sběrač potravy. Bohužel se během 2. světové války všechny kosti ztratily.

Homo sapiens už uměl rozdělávat oheň a měl mnoho dokonalejších loveckých zbraní (luky, šípy, harpuny). Zhotovoval si domácí nářadí z kamene, kostí a rohů. Existují důkazy, že měl jakési představy o duši a její pokračující existenci po smrti.

Na počátku neolitického období začali obyvatelé dnešní Číny žít v poměrně velkých vesnických komunitách, provozovali stěhovavé polaření, obdělávali půdu a chovali domácí zvířata, jako psy, vepře a kuřata. Jejich technologie už zahrnovala tkaní, tesařství, hrnčířství (s používáním hrnčířského kruhu) a tavení mědi. Od pozdního  neolitu docházelo ke konfliktům mezi kmeny a to vedlo ke vzniku kmenových vůdců, kteří si na svou obranu stavěli opevněné hrady.

zdroj: Poklady Číny